† 08. 06. 2011 | kód autora:
b5WReportérka na ČT 24: "Už jsme nejedli kuřata kvůli ptačí chřipce, prasata kvůli července, hovězí kvůli nemoci šílených krav. Teď jsme zase zhuntovali španělskou ekonomiku kvůli údajné nákaze jejich okurek... Ono nakonec není zdravého vůbec nic. Nezbývá nám, než mít "čisté ruce".
Já dodávám: "Čisté ruce nestačí, je důležité mít hlavně čisté srdce."
† 08. 06. 2011 | kód autora:
b5W Jem extrovert(ka). Vím to, přináší mi to určité problémy, ale nic s tím nenadělám. (Alespoň už nejsem až tak extrovertní jako zamlada.) Ty problémy nevychází z mého nitra, ale přichází zvenčí. Když totiž pochopím, že s mou otevřeností má někdo problém, stane se ze mne na nějakou dobu melancholik a pak mě trápí všechno, co jsem řekla a (asi) říct neměla. Jenže když o tom přemýšlím ve chvíli, jako je tahle - když nejsem extrovert ani dočasný melancholik, pak si říkám: "Jak vlastně poznám, které slovo je to správné a které ne? Co když to, co se někomu zdá být navíc, je naopak právě to, co někdo jiný potřebuje slyšet? "Může snad Kúšijec změnit svou kůži? Či levhart svou skvrnitost?" (Jeremijáš 13,23) Nemůže. Ani já nedokážu změnit svoji osobnost. Vždyť ani Bůh neuznává za vhodné mi ji změnit, když ho o to prosím. Někdo je otevřený, někdo uzavřený. Někdo je přímý, někdo rezervovaný. Někdo je zkrátka takový a někdo makový - chvála Bohu, že nejsme všichni stejní. No řekněte, nebyla by to nuda?
A tak se modlím, aby alespoň část z toho, co řeknu, byla ve prospěch něčeho dobrého.
